Určitě jste se setkali s lidmi, kteří mají tendenci tkát jemné pavučiny vágních cílů. Spolupráce s takovými lidmi je velice vyčerpávající. Neustále jsou o deset kroků před vámi a vy se je snažíte dohnat, jenže to nejde. Lítají kdesi v oblacích a vaši snahu o postavení věcí na pevnou zem nesou velice nelibě. Z jejich pohledu jim totiž kazíte sny svou přízemností. Cíle těchto lidí jsou všechno, jen ne dosažitelné.
Naproti tomu jste určitě také potkali lidi, kteří berou jako možné cíle jenom takové, které se celkem běžně dosahují již dlouho známou taktikou. Ideálně takovou, kterou si už sami vyzkoušeli. Spolupráce s takovými lidmi je velice frustrující. Všechno se musí dělat tak, jak je zvykem a jak to již bylo vykonáno mnohokrát předtím. Cokoliv jiného vyvolává nesmírný odpor. Kreativní přístup se pro ně rovná snaze rozvrátit posvátný řád světa a ten je samozřejmě potřeba urputně bránit. Cíle těchto lidí jsou běžné až triviální, jinými slovy jsou dosažitelné možná až příliš.
Zdálo by se, že zlatá cesta realistických cílů je někde uprostřed, ale tak to není. Cíl sám o sobě je totiž pouhým bodem, pro jehož dosažení jsme se rozhodli a ze kterého patrně půjdeme k bodům dalším. Důležité je pochopit, že nástrojem, který nám opravdu pomáhá, je především technika jeho stanovení, nikoliv cíl samotný. Souřadnice, kterých chceme dosáhnout, jsou proto bez znalosti rozpoložení, v jakém byly stanoveny, často velice matoucí.
Když například cíle stanovíte v rozpoložení bláhového snění, ve kterém se vše děje snadno a samo, nebudou mít šanci ovlivnit něco jiného než výchozí bláhové představy. Pokud je stanovíte pod diktátem stohlavé saně každodenních povinností, nebudou z běhu Každodne vybočovat natolik, aby jejich dosažení cokoliv změnilo. Cíl je určitý stav, stav světa — měl by se tedy týkat světa, ve kterém žijeme. Nikoliv růžového obláčku lásky a dobroty nebo naopak zhmotněného pekla a utrpení. Právě vyhnutí se oběma extrémům posiluje realističnost cíle.
Lidé se při stanovování cílů často snaží strategicky důležitou úvahu o jejich realističnosti outsourcovat. Jednoduše řečeno chtějí zodpovědnost za ni svěřit někomu jinému. Činí tak hlavně proto, že dovednost strategického uvažování není součástí běžného lidského výcviku a není tedy zvykem ji používat. Situaci tak zdánlivě řeší jednoduché posouzení, zda je cíl například SMART. Není ale důležité, aby se krásně užila „osvědčená metoda prověřování kvalit cílů“. To nejdůležitější je, aby stanovení cílů následně pomáhalo a dávalo jistotu, že zapadají do naší strategie.
Chcete-li pomoci se stanovením realistických cílů a dát své strategii žádoucí tah, využijte službu Umění záměru.
