Rozdíl mezi misionářem a vizionářem je asi každému zřejmý. Misionář je člověk, který jako své životní poslání přijal úkol soustavně šířit křesťanskou víru. Odhlédneme-li od této konkrétní a jistě bohulibé činnosti, můžeme také říci, že misionář je člověk, který vědomě naplňuje své poslání — svou misi. Oproti tomu, jak již víme, vizionář je člověk, který vědomě pracuje na dosažení své vize.
Máme tedy misionáře, kteří naplňují mise, a vizionáře, kteří dosahují vizí. Ale co organizace a firmy? V řadě manažerských příruček se lze dočíst, že organizace má mít svou misi a také vizi. Weby mnoha firem, jejichž vedení se těmto příručkám snaží vyhovět, jsou toho důkazem. A tytéž weby jsou až příliš často také důkazem toho, že si s misí a vizí jejich autoři nevědí příliš rady.
V důsledku toho tyto části firemních webů nenapovídají čtenáři o tom, co firma dělá, čím je výjimečná a o co usiluje, ale vypovídají spíše o tom, že v tom firma nemá zcela jasno. Mise a vize jsou zkrátka dvě položky v korporátním formuláři. A ty je potřeba vyplnit a vyvěsit na web, aby bylo dosaženo módního standardu dnešní doby. Hotové, vyřízené.
Mise a vize na webu firmy má přinést jeho návštěvníkovi zásadní informaci. Něco, k čemu se může vztahovat, co může obdivovat, co ho může inspirovat či dokonce motivovat. Pokud by ale měl nalézt pouze informaci povrchní a univerzální, bude výhodnější ji na webu nemít vůbec. Je lepší být tajemný, než o sobě otevřeně hlásat, že si tak úplně nejsem jist, kdo jsem a kam kráčím.
Jak to tedy má vypadat? Z dřívějších článků již víme, že v našem pojetí je vize speciální případ cíle. Konkrétně jde o cíl, který je osobitý, nevšední a setrvačný. Jde o záležitost udávající směr a je to výrazný element motivace lidí, kteří pro firmu pracují. Má tedy velký význam z hlediska vnitřního fungování firmy nebo organizace.
Je-li vize speciálním případem cíle, čím je potom mise? V našem pojetí je mise speciální případ činnosti. Činnosti, kterou firma umí, kterou dělá „ráda“ a kterou dělá dobře. Natolik dobře, že se díky jejímu provádění uživí. Mise je důvod a opodstatnění existence zároveň. Misi, tedy onu činnost, firma naplňuje tím, že se jí věnuje a že jí podřídí veškeré své fungování.
Ne každý má možnost firmu při práci pozorovat či rovnou okusit výsledky její práce. A už vůbec ne, pokud podniká ve službách. Povídání o misi, přesněji řečeno „mít misi“, je proto velmi důležité. Je to způsob, jak být pochopen a vysvětlit důvod své existence svému okolí. A to je základ dobré sebeprezentace.
A jak se mají mise a vize k sobě? Mise je soustavná činnost, jejímž vykonáváním se dosahuje vize. Mise vymezuje hřiště existence, vize udává cíl hry. Mise dává existenci formu a vize obsah. Mise je zdrojem sebevědomí, vize je zdrojem cílevědomí. Díky misi se pohybujeme, díky vizi směřujeme. Mise bez vize je jako plavba bez cíle a vize bez mise je jako přístav na souši — nelze do něj doplout. Mise a vize jsou dvě strany téže mince.
Člověk ani firma proto nemůže být jen misionář nebo jen vizionář. Je buď obojím zároveň nebo není ničím. Svým klientům proto doporučujeme, aby s misí i vizí pracovali vědomě. To se neobejde bez toho, aby svou misi a vizi formulovali. Mise má odpovídat na otázky: „co dělám, čím se zabývám, čím se živím?“. Mise má být nedokonavá. Oproti tomu vize má být formulována dokonavě a nesebestředně. Má odpovídat na otázku „jaké pozitivní změny chci ve společnosti, ve které existuji, dosáhnout?“
Klíčovou ingrediencí skutečné mise a vize je autenticita. Proto není formulace mise a vize jen jazykové cvičení. Je to práce s pocity, přáními a tužbami toho, kdo je za existenci mise a vize zodpovědný. A je potřeba jít pěkně do hloubky. Objevení skutečné mise a vize není rutinní a povrchní záležitost. Vyžaduje jisté penzum času, otevřenosti a trpělivosti. A výsledek pak stojí to za to.
