Zcela konkrétně máme na mysli komunikaci. Komunikace je nejen motorem pokroku, ale je to především činnost, které se lidé věnují ze všeho nejvíce. Komunikuje se doma, v práci, při sportu, zábavě… Komunikace je předpokladem jakékoliv spolupráce. Čím rychleji komunikujeme, tím rychleji spolupracujeme. Zdá se, že s rozmachem Internetu a chytrých telefonů máme všechny triumfy v rukou. Přesto nemáme vyhráno: můžeme sice komunikovat velmi rychle a mnoha různými způsoby takřka odkudkoliv, kdykoliv a s kýmkoliv, stále to ale bohužel neznamená, že jsme schopni si lépe rozumět.
Komunikovat automaticky neznamená rozumět. Bez schopnosti dosáhnout skutečného porozumění je seberychlejší komunikace zbytečná. Kde je zakopán pes? Existují dvě úrovně porozumění, mezi kterými je potřeba rozlišovat. První z nich je vlastní porozumění prostředkům komunikace. Nejčastěji jsou to slova našeho mateřského jazyka. Druhou je pak vzájemné porozumění komunikujících stran. Skutečnost, že používáme a rozumíme stejným slovům, totiž ještě neznamená, že si rozumíme navzájem.
Je to právě víceznačnost jazyka, která způsobuje, že použití stejných slov může vést k mnoha různým představám. Podstatou vzájemného porozumění je dosažení stavu, kdy jsou vytvořené představy všech zúčastněných v ideálním případě totožné. Pokud jsme v komunikaci použili stejná slova, kterým sice všichni perfektně rozumíme, ale odcházíme každý se zcela jinou představou, vede jednání na základě takovéto komunikace k neuspokojivým výsledkům. Rychlost či větší frekvence výměny slov nám ve sladění představ nepomůže, pokud se v komunikaci na jejich vzájemné ověření důsledně nezaměříme.
Různé obory lidské činnosti mají na stejnost představ komunikujících stran různé nároky. Jakkoliv se například právníci snaží o exaktní výklad a interpretaci zákonů, dokáží právě z nejednoznačnosti právních předpisů, resp. množství jejich výkladů těžit. Zato v IT je nejednoznačnost při komunikaci takřka ve všech případech předzvěstí katastrofy. Ovšem všechny možné obory zde neexistují pouze samy pro sebe. Musí navzájem spolupracovat. A právě v mezioborové spolupráci a komunikaci teprve začínají ty největší problémy.
Nejcitlivější na vzájemné porozumění jsou akce, kdy se dělá něco nového, něco unikátního, něco jedinečného — tedy projekty. A právě důsledné vyjasnění záměru spolupráce na projektu, ať je již na pomezí jakýchkoliv oborů, je klíčem k jeho úspěchu. Předpokladem důsledného vyjasnění záměru spolupráce je ochota a schopnost o něm důsledně komunikovat tak, aby bylo dosaženo vzájemného porozumění.
Dokud mezi spolupracujícími stranami nepanuje ohledně záměru shoda, resp. obě neudělaly maximum pro to, aby eliminovaly rozdílná očekávání, je vysoce riskantní se do spolupráce, či chcete-li projektu, pouštět. Pokud hned odpočátku v projektu doutná nálož jménem latentní nedorozumění, tak i jeho případná dokonalá realizace dopadne v očích zadávající strany s nejvyšší pravděpodobností katastrofou.
V různých oborech se pro vyjasňování záměru spolupráce vyvinuly různé podpůrné prostředky a pomůcky, aby se šance na porozumění maximalizovala. Např. ve stavebnictví se v prvých fázích používají skici či modely, nad kterými se postupně slaďuje představa architekta s představou zadavatele. Ať už jsou však prostředky jakkoliv propracované a sofistikované, nikdy nesmí nahradit dialog zúčastněných stran. Bohužel, právě za tyto pomůcky se řada lidí ráda schovává nebo se v nich ruku v ruce s jejich vzrůstající složitostí ztrácí.
Mohlo by se zdát, že hlavní úskalí vzájemného porozumění spočívají pouze v mezioborové spolupráci. Opak je pravdou. Záměru projektu je potřeba se pečlivě věnovat i u jednooborových, vnitrofiremních či dokonce rodinných projektů. Může se to zdát jednodušší, protože je zúčastněnými stranami do značné míry sdílen kulturní kontext. Ale o to je to zrádnější. Podcenit vyjasnění záměru se i v případě těchto projektů zhusta nevyplácí. Jejich neúspěch má pro vztahy podobně devastující důsledky jako u projektů s externími dodavateli.
Záměru spolupráce je proto důležité se pečlivě věnovat. Zadavatel musí vnímat, že to bude něco stát; že to není jen formalita a už už pojďme dělat, není čas. Na druhé straně musí mít dodavatel kvalifikaci k tomu, aby zadavateli s vybroušením a vzájemným sladěním záměru byl schopen pomoci. Nedostatečně artikulovaná dohoda na záměru spolupráce je dohoda zdánlivá. A její zdánlivost má nepříjemnou tendenci vyjevit se až tváří v tvář hotovému dílu.
V dnešní zrychlující době je zdrženlivost, trpělivost a důslednost vzácným zbožím. Pro vyjasnění záměru spolupráce jsou to přitom zcela klíčové kvality každé ze zúčastněných stran. Porozumění je dílo okamžiku, ale cesta k němu obvykle chvíli trvá. Věnovat mu potřebný čas není luxus, ale nutná investice, která se vždycky vyplatí.
