Mise a vize. Nerozlučná dvojka. Dvě hvězdy business popu, které si bedlivě střeží své soukromí: každý je viděl, ale ne každý je zná. Proč se spolu mise a vize vodí za ruku, zatímco misionáři s vizionáři nikoliv?
Archiv autora: Michal Oškera
Občané Každodne
Co jste zač? Vyhledáváte dobrodružství či raději hrajete na jistotu? Nebo jenom sedíte v koutě, případně v hospodě, a říkáte všem kolem: „Jó, kdyby bylo na mně, to byste viděli.“ Anebo snad nehledíte ani nalevo ani napravo a jdete si tvrdě za svým, tak říkajíc přes mrtvoly?
Leaderem z nezbytí
Naše společnost trpí nedostatečností leaderů. Slyšíme to dnes a denně: „nemáme dost leaderů“ či „zažíváme krizi leadershipu.“ Platí to jak v politice tak v businessu. Nedostatečnost leaderů přitom přímo souvisí s nedostatečností záměru. A nedostatečnost záměru vzniká v důsledku každodenního tlaku, který paradoxně vytváří tatáž společnost, která leadery postrádá. Odkud se tedy leadeři berou? A najdou se vůbec ještě?
Karavana spolupráce
Dosáhnout něčeho, co bych sám nedokázal. To je hlavním důvodem, proč spolupracovat. A je to také hlavní důvod, proč se lidé spolu setkávají, diskutují, networkují. Ne snad, že by byli od přírody společenští, ale je to především proto, že pro dosažení svých cílů potřebují spolupráci někoho dalšího.
Potřebuji zpomalit! Zn. spěchá
Rychlost, okamžitost a bezodkladnost. Chceme vše rychle a hned. A technologický pokrok nás v tomto chtění podporuje a nabádá nás k němu. „Můžeme to mít ještě rychleji? Ano? Výborně! Tak to rychleji rozhodně chceme.“ Protože čas jsou přece peníze a máme ho tak málo. Jenomže jsou oblasti lidské činnosti, pro které stále platí, že spěchat se má pomalu.
Nedostatečnost záměru
Každý známe ten pocit, když po něčem toužíme. A každý taky známe ten pocit, když to nemůžeme dostat. Máme přirozenou tendenci svádět to na nepřízeň osudu, světa — prostě našeho okolí. Co když je to ale jenom tím, že náš záměr není dostatečně silný?
Jste vládci svých strategií?
Žijeme v době specialistů. Je výhodné se na něco specializovat. Specializovat se znamená vyniknout; být v něčem dál, než je průměrný člen společnosti. Být specialista znamená být odborníkem, na kterého se ostatní obracejí, když potřebují radu nebo řešení. A netýká se to pouze jednotlivců, ale i firem a organizací. Jsou záležitosti, které můžeme s klidem odborníkům svěřit neboli outsourcovat, ale existují i záležitosti, jejichž řešení se outsourcovat nevyplácí.
Management zbabělosti
Být manažerem je populární. Ale také náročné. Je dobře známo, že podstatou managementu je dosahovat cílů prostřednictvím jiných lidí. Manažer má moc, ale také odpovědnost. Obojí musí být správně vyváženo. Rovnováhu bohužel narušuje až příliš častý výskyt tendence systematicky posilovat moc a zbavovat se současně odpovědnosti. Jedním z poměrně oblíbených způsobů, jak se odpovědnosti zbavit, je delegovat ji na systém.
Malomocné vize
Firemní vize musí být. Vize je MUST. Bez vize ani kuře nehrabe. Tato a podobná vyjádření dnes bezpochyby patří k folklóru managementu a málokoho dnes již překvapí. Jenže kromě vizí existují i pavize — jejich malomocné sestry.
Metodika: štít z papíru
Žijeme v době postupů, algoritmů a zaručených receptů prakticky na cokoliv. Na cokoliv si vzpomeneme existuje šablona, návod či alespoň osvědčená sada doporučení a zásad. Říkáme jim metodiky a máme je celkem rádi, protože věříme, že nám pomáhají. Ale mají i odvrácenou tvář – neméně lákavou.