Úspěch někoho jiného v podnikání je obvykle z pohledu těch, kteří o úspěch sami usilují, dílem hrdinství a dílem tajemství. A zdá se, že jediné, čemu je potřeba přijít na kloub, je právě ono tajemství. To abychom jej pak mohli využít pro nás samotné. Hrdinství si už pak rádi užijeme sami. Tak jednoduché to ale není. Tajemství úspěchu je pro každého z nás jiné a jedinečné. A podstata onoho hrdinství spočívá právě v tom toto vlastní tajemství objevit a udělat z něj záležitost dostupnou ostatním. Hrdinské je uvěřit a jít za něčím, co se jiným v tu chvíli zdá riskantní, bláhové či nesmyslné.
Mám rád teorii nesoucí název Strategie modrého oceánu. Je pěkná, čistá, konzistentní a doložená. Na základě studia mnoha úspěšných business počinů a hledání jejich společných rysů syntetizuje konceptuální rámec a v něm dává takřka zaručený recept na úspěch. Říká, jak systematicky přistupovat k inovaci a dokládá to mnoha příběhy. Nutno ale podotknout, že nejprve byly příběhy. Teprve na jejich základě vznikla teorie. Jistě, existuje i řada příběhů novějších než je tato teorie, které lze pomocí strategie modrého oceánu popsat. Dle mých zkušeností ale přímočará aplikace receptu k úspěchu nevede.
Teoriím podobným té strategii modrého oceánu říkáme retroteorie. Vznikají totiž abstrakcí minulé zkušenosti, aniž by svým vznikem výrazně přispěly k získávání zkušenosti budoucí. Nejcennější tak na nich zůstávají konkrétní příběhy hrdinství, které se ale ve skutečnosti udály jinak, než je popisuje odvozená teorie. Čtení o konkrétních hrdinských činech jiných může skrze inspiraci přispět k posunu na vaší vlastní cestě k hrdinství a je velmi cenné. Ovšem studium oboru hrdinství jako takového, destilace hrdinských technik a jejich rutinní aplikace k hrdinství samotnému nevede. A domnívám se, že tomu nikdy nebude jinak. Přečtete-li všechny knihy světa s návody jak zaručeně dosahovat úspěchu, nebudete tomu svému o nic blíž.
Nebezpečí retroteorií spatřuji v tom, že poskytují svým uživatelům zdání fungujícího mechanismu, který stačí rutinně užívat a výsledek se dostaví. Podporují nezdravou tendenci lidí raději se odevzdat „zaručenému“ postupu, než se spoléhat na vlastní úsudek a zdravý rozum. Retroteorie mohou být smysluplně využity pro ověření, zda to, co jste udělali nebo se udělat chystáte, je s nimi v souladu. Nikdy by se ale neměly samy o sobě stát receptem pro vlastní činění. Jinak jste na nejlepší cestě stát se obětí plovoucího smyslu.
Retroteorie úspěchu — jakou je například i strategie modrého oceánu — se zabývají převážně vnějšími projevy úspěchu. Ovšem ty jsou vždy pouhým odrazem vnitřních pohnutek jeho hybatelů. A právě tyto ryze vnitřní pohnutky jsou oním tajemstvím úspěchu, které je pro každého jedinečné. Nemáte-li tyto pohnutky, žádná podobná teorie vám nepomůže. Máte-li tyto pohnutky, s nejvyšší pravděpodobností si poradíte i bez ní.
Budete-li pohnutkám pozorně a trpělivě naslouchat a řídit se jimi, mohou vás dovést k vaší vlastní vizi. Na cestu k objevení a naplnění vlastní vize se ale musí každý vydat z vlastního rozhodnutí a na vlastní pěst. Při jejím zdolávání mu lze pomoci, ale nelze ji zdolat za něj. V literatuře se o své cestě k úspěchu dočtete nejdříve tehdy, až ji zpětně popíšete a vydáte knižně vy sami. Otázkou ale bude, kdo a proč by to měl vlastně číst.
1 komentář na „Retroteorie úspěchu“